Poslední aktualizace 2018. září 14. 10:19
Kvalifikace

Doporučuji poštou! zavřít

Španělská proměna

14. 9. 2018 - Vzpomínky na letošní fotbalový světový šampionát nelze v době, kdy od finále neuplynuly ani dva měsíce, považovat za staré. Nicméně poté, co fanoušek dostal novou várku reprezentačního fotbalu, začínají blednout a ztrácet na aktualitě. Některé z celků, které se šampionátu zúčastnily, by možná ještě rády vzpomínaly. Některé rozhodně ne. A mezi nimi je určitě La Roja – reprezentace Španělska.

Co nám vlastně Španělé na mistrovství světa nabídli? Úchvatnou podívanou a kříž s Portugalskem, umolousanou výhru nad Íránem, nebo remízu s Marokem, po které fanoušci z výkonu týmu tedy na stole rozhodně netančili. Byl z toho sice postup dál, ale v osmifinále přišel neinspirativní výkon proti domácímu Rusku a stop v podobě prohry na pokutové kopy. Že schytali Španělé před mundialem pořádnou „ťafku“ v podobě odvolání kouče Lopeteguiho možná mdlé představení trochu ospravedlňuje, ale v očích fanoušků toužících po pokračování úspěchů z let 2008, 10 a 12, je to rozhodně neomluvilo.  Leckoho možná napadlo, že by problém Španělska mohl být hlubší a že se jejich monotónní hru s držením míče bez šancí nepodaří jen tak nastartovat a že jde o způsob, na který už soupeři vyzráli.

Ale start Ligy národů ukázal Španělsko v jiném světle.

Progres, který Španělé zaznamenali pod novým trenérem Luisem Enriquem je obdivuhodný. La Roja porazila během pár dnů v soutěžních zápasech finalistu šampionátu a čtvrtý celek celkového pořadí.

Ale jak.

Hrou, která bavila. A hodně. Hrou, která byla agresivnější, která byla mnohem více přímočará. Plná vysokého presinku. Nesmírně fyzicky náročná. Ale úspěšná. Luis Enrique působil, že se snad i stydí, když jeho jméno fanoušci v Elche během demolice Chorvatska skandovali jeho jméno. Ale co stihl za pár týdnů s týmem, který si sice přihrál v osmifinále proti Rusku více jak 1000x, ale nebyl schopen pořádně vystřelit, rozhodně stojí za pozornost.

Oproti mistrovství světa přinesla hra Španělska v Lize národů více zisků míče a více faulů (větší agresivita). Dále méně celkových příhrávek, ale více delších pasů – diagonál a kolmic (snaha o přímočarost a zrychlení). Pokleslo také procento držení míče. Počet střel rapidně nevzrostl, ale to bych přičítal síle soupeřů. Navíc osm gólů ve dvou zápasech proti silným soupeřům je samo o sobě postačující vizitkou o zlepšení útočné fáze.  

Luis Enrique se navíc nebál udělat si to podle svého. Bez ohledu na okolí. Nenominoval Kokeho nebo Jordiho Albu. Nechal sedět Moratu. Naopak se nebál svěřit zodpovědnost Thiagovi, který byl třeba za závěr minulé sezóny v Bayernu hodně kritizován. A zase se trefil. A navíc možná objevil pro La Roju nového tahouna. Saula Ñígueze. Záložník Atlética Madrid na mistrovství neodehrál ani minutu. Ale při výhrách proti Anglii a Chorvatsku byl stěžejním hráčem. Neunavitelným motorem, který vytrvale jezdil mezi oběma šestnáctkami. A jen tak mimochodem vstřelil v obou zápasech po gólu, šlo o jeho první reprezentační trefy.

Jasně, jsou to zatím jen dva zápasy. Ale zatím zanechal Luis Enrique úžasný dojem…  


redakce/as/